Maxík

Bohužel nám ani třetí adopce Maxíka nevyšla. Maxík se k nám dostal jako dvouletý mladý pejsek — krásný, velký kříženec německého ovčáka a huskyho. Ze začátku byl vůči některým novým lidem nedůvěřivý, ale jakmile získal jistotu, stal se z něj skvělý parťák a veselý pes. Když jsme zvládli jeho počáteční nedůvěru i chůzi na vodítku, nastal čas najít mu novou rodinu. Zanedlouho se to podařilo a Maxík byl poprvé osvojen. Bohužel se u něj brzy projevila epilepsie, což noví majitelé nezvládli a Maxe nám vrátili. Čas plynul a do pětiletého Maxíka se zamilovala jeho venčitelka, která s ním chodila přes tři měsíce na procházky, aby ho co nejlépe poznala. Následovala druhá adopce, bohužel naše radost trvala pouhých 14 dní. U nové paničky se měl královsky, ale ta ho bohužel nezvládala fyzicky. Protože hrozilo, že dojde k úrazu paničky, Maxíka nebo jiného psa, s těžkým srdcem nám ho vrátila. Čas utíkal a z Maxíka se stal devítiletý, vyklidněný veterán, který stále trpělivě čekal na svou šanci. Začala ho pravidelně venčit rodina, která mu chtěla dát trvalý domov už napořád. Nemohli se dočkat dne, kdy si ho odvezou. Nastal Maxíkův velký den — 22. 12. 2025 byl osvojen potřetí. Radost měl snad každý, kdo Maxíka zná, a všichni jsme mu z celého srdce přáli, aby měl na podzim života konečně své doma. Maxík se v novém prostředí pomalu rozkoukával, ale aklimatizace pro něj byla velmi těžká. Rodina se snažila ze všech sil, ale Max byl stále v velkém stresu a nervózní. U nás nikdy nic nezničil, ale v novém domově toho měl na svědomí víc. Trápila se celá rodina i sám Max, a tak jsme se po vzájemné dohodě rozhodli vzít ho 28. 12. 2025 zpět k nám.